V naší verzi Mrazíka, který je určen dospělým divákům, je pravděpodobně nejoblíbenější z pohledu nás účinkujících postava vypravěčky. Vypravěčka, pravda, za celou hru sice ze scény nesleze, každopádně "jen" sedí ve svém vypravěčském okénku, pohazuje rekvizitami, napovídá (i když občas zcela zbytečně) a svoje texty má, jako jediná postava v historii našeho divadla, celou dobu přímo před sebou a de facto z nich předčítá. Poslední představení Mrazíka na Forbíně v Hálkově divadle v Nymburce ale ukázalo, že i s textem v ruce se dá zapomenout...

Poslední listopadový víkend roku 2018 jsme vyrazili do kempu Cíl u Sázavy, kde se konala naše druhá divadelní škola. Tentokrát byla zaměřená na práci s postavami. Moc jsme se na ní těšili. Jednak jsme se zase po roce měli setkat s naší lektorkou Luckou, a také jsme očekávali spoustu nových informací o tom, jak správně dělat divadlo.

Zapsala Veronika

Není představení jako představení. Někdy herec zapomene text, občas zapomene rekvizitu a někdy se prostě stane, že sice máme flash disk s hudbou, ale nemáme nástroje k tomu, aby se ta hudba dostala až k divákům...

Je sobota 21. července. Sjíždíme se na Vesteckém fotbalovém hřišti, kde je plno lidí, kteří s nadšením a chutí hrají různá fotbalová utkání. Jsou zde děti, které se rachtají v kádi s vodou. A pak tu jsme my. Vlastně jen my holky z V.O.S.Y. (kluci hráli fotbal). Začínáme se lehce obávat podvečerního představení. A není divu, protože jsme zkoušeli pouze jeden jediný den. A tak se rozhodneme pro plán B. Dejme mu pracovní název Vestec libre (tuzemák s colou). Tento plán (ze začátku méně podporovaný principálkou) se zdál mě osobně nejlepší, a tak jsme spolu s Marcelkou na účet podniku plán pilně uskutečňovaly. Přestože jsme my byly nervózní méně a méně, tak byla Miládka (naše principálka) nervózní více a více. Sice to teda neřekla na rovinu jo, ale my to už tak nějak poznáme. Začala se totiž optávat na toalety, a zda nemůže jít domů. Hele, nám to bylo asi jedno jo, ale přemluvily jsme ji, aby teda zůstala. Kdo by totiž lezl pořád do schůdků a přetáčel čísla, označují scóre. Já rozhodně ne. Vestec libre by mi to nedovolil.

(zapsala Anička Oberhelová)

V sobotu 2.6.2018 se konal již tradiční vosí turnaj v petangue. Celé odpoledne se neslo v duchu velkých soubojů, taktik, ale především v dobré náladě a s úsměvy na rtech. Turnaj vyvrcholil ve velké finále, které přineslo velmi nečekaného, avšak naprosto jasného, vítěze.

(zapsala Veronika Janoušková)